Jablka
Sem vložte podnadpis
Autor: Šmudla, www.smudla.net
Jabka... tolik emocí v jednom slově
Jednoho krásného dne, kdy jsem si nalhával, že pracuji doma, a mezitím si akorát honil, mi napsal Tomáš, jestli bych pro něj nechtěl napsat článek o práci na jablečných sadech. Ego prorazilo strop i krovy, ale ještě to udělat...
Sběr
jablek probíhá přibližně od poloviny února až do května.
Jenže dozrání je natolik závislé na počasí, že já jsem
začínal až v březnu. Osobně jsem měl problém vydržet v jedné
práci víc jak měsíc. Hele, jestli jsi pracant z Moravy, tak tě
žádná jablíčka z míry nevyvedou. Ovšem pokud jsi Pražák, tak
ti jablíčka přinesou hromadu neopakovatelných zážitku. Proč to
říkám... nyní bych totiž na jablíčka jel až ke konci března.
Nejsem jediný, kdo má problém s morálkou, a mnohým lidem se
měsíc strávený na sadu stává osudným a odjíždějí. Proto
najít si práci na konci března nebo začátkem dubna na jabkách
je víc než lehké. Vlastně skoro každý sad vás přivítá s
otevřenou náručí. V únoru a březnu je to přesně naopak.
Záleží opravdu na vás, ale já měl práci v píči a již po
třešních (moje první práce na Zélandu) jsem věděl, že
vydržet víc jak měsíc nebude prdel. Ani tak nejde o to, že jabka
nejsou lehká jako třešně, ale je to monotónní práce. Vím, že
to někomu může vyhovovat, na druhou stranu pro mě to zcela jistě
není.
Kam vůbec jet na jablíčka... Nelson, Richmond a Motueka. Nikdy jsem nebyl na severním ostrově a taky netuším, kde se tam jabka sbírají a jak to tam vypadá (Poznámka mojí milé Korektorky: Hastings - největší koncentrace jablečných sadů na NZ, tak si o tom něco zjisť). Nicméně ne jednou mi bylo řečeno, že na severu je zázrak, když makáš celý týden. Jebne tam déšť a jsi v píči. Sice si teď možná říkáš, že tě žádný déšť nevyděsí. Chápu tě, taky jsem to tak viděl, než jsem tam začal makat... Naopak okolí Nelsonu je nejslunnější části Zélandu plus k tomu jsou tu v okolí tři národní parky. Okolní krajina je pěkná ve srovnání s Central Otago. Cromwell a třešně... tak odporná krajina je asi daň za dobré peníze za sběr. Ale pojem dobré peníze je tak relativní, až mě to vždy sere, když se někdo ptá: a vydělal sis...?
Teď,
když už víš kdy a kam, tak ti budu vyprávět, co tě čeká na
sadu. Budíček, šamanství, aby pršelo, modlení se, aby i sobota
byla volná, a hlavně ta nejlepší jabka na světě. Tento poslední
fakt zní tak nějak vtipně, obzvlášť trháš-li teď jabka.
Jenže podívej se na něj... jak je velké, možná červené, co já
vím, co sbíráš, a šťavnaté. Vždyť když jsem neměl po ruce
vodu, tak jsem si kousl do jabka a tu šťávu z něj ještě vysál.
No a teď stojím v pojebané Bille, která se tváří jako super
supermarket, ale stačí se podívat na jabka. Kurva tomu se nedá
říkat ani druhá třída. Jsou miniaturní, suchá jak britský
humor a jestli na něm máš jen jednu promáčklinu, tak jsi vyhrál
jackpot. No a teď, když sis uvědomil ten fakt, pojďme dál.
Základem této i jakékoliv jiné práce na Zélandu je to co nejvíc pojebávat. No, moc si nemysli, Zélanďané jsou sice milí, ale ty, jak Češi rádi říkají, jsi pro ně Úkáčko. A Úkáčku se rozhodně nepřeplácí, takže proč bych se měl předřít. Pojebávám tím vlastně jen sám sebe. Takže chodíš na hraně a záleží jen na tobě, jak dobře to umíš. Já jsem měl varování snad za všechno a stejně mě nevyhodili, ale odešel jsem sám. Takže pokud nechceš být pod pantoflem, tak si připrav koule, čekají tě nepříjemné rozhovory.
Sběr
Tohle
je ta kategorie "chodíme po tenkém ledu". Na bříšku ti visí
batůžek, do kterého si házíš jablíčka. Vlastně je tam musíš
pokládat, aby se neobouchala, a věř tomu, že tohle se ochcává
blbě, protože se na nich objevují promáčkliny. Batůžek si
můžeš ještě zvětšit, ale to je potom blízko k 30 kg. Na to
jsem sral... mám se totiž moc rád a nerad bych si ublížil.
Následně plný batůžek vysypeš do velké dřevěné bedny, která
pojme okolo 350 - 400 kg. No a tohle opakuješ celý den. Občas
chytneš amok, když máš blbou lajnu. Na to pomáhá roztříštit
vší silou jabko o bednu. Je to nádherný pocit.
Nejlepší je trhat co nejvíc jablek do jedné ruky a pracovat oběma rukama najednou. Skvělé cvičení obou hemisfér. Techniku jak utrhnout jabko nejjednodušeji vám snad ukážou na sadu. Já jsem trhal 3 jabka do každé ruky. Po dvou týdnech jsem ani nepotřeboval na jabka koukat.
Budou vás buzerovat s procenty red on red a takové píčoviny. Jednoduchý trik: 70% bedny trháš všechna hovna a 30% horních trháš krásná jablíčka. Potom horní jabka přetočíš, aby červená strana byla nahoře, a jsi frajer. Hlavně opět nebuď kokot a nepřeplňuj bednu. Nech si dát klidně dvě napomenutí, abys vychytal, kolik toho má být, ale nepřeplňuj.
Na malá jabka ser. Nejlepší je je strhnout na zem, ale nesmíš to přehánět. Strhnutí ti nezabere moc času. Hlavně se přitom nenech nachytat jako já... hehe, to byla prdel, jak mě zjebali.
Žebřík a práce s ním je alfa a omega. První pravidlo: nesmíš se toho bát, zas tak vysoké není. Hraj si na žebříku, kývej se na něm a tak, ať pro něj získáš cit. Dost mi ještě pomáhalo si vizuálně přestavit, kde je těžiště v danou chvíli i se mnou na žebříku.
Jak postavit žebřík tak, abys toho natrhal nejvíc, ti neporadím. I po dvou měsících jsem s tím měl problém. Největší problém byl ten, že jabka ze země vypadají, že jsou zralá, ale vylezeš tam a hovno. Další pravidlo: neser se s tím, při nejhorším zlomíš větev. Taktéž dávej bacha, ať žebřík nestrkáš moc do větví. Potom tam operovat s tím batohem mezi větvemi je na kundu. Prázdný batoh znamená zelená pro přenos žebříku, a nebo lezeš nahoru. Na zemi se jednodušeji pohybuješ, takže ti ten plný tolik nevadí. Jsou dva tipy žebříku; i když převládá hliníkový, někde se najde i železný. Jednoduše je poznáš: hliníkový je hranatý a železný je z trubek, tak nebuď ta trubka a rychle čapni hliníkový. Občas se stane, že se potřebuješ dostat víc do stromu ve chvíli, kdy stojíš na žebříku. Je to jednoduché vzhledem k tomu, že je to trojnožka. Kývneš se dozadu, uvolníš přední nohu a trochu ji nadzvedneš. Noha se zasekne dál a tím pádem i cíp daného trojúhelníku se přiblíží ke stromu. Na čím nižším patře stojíš, tím bezpečnější je úkon. Když se naštveš, neboj se se žebříkem hodit, uleví se ti. Jen tak ho nezničíš, a kdyby jo, dají ti nový.
Dřevěné bedny alias biny. Každý večer si ujisti, že máš na ráno lajnu a na ní i bedny. Jde o to, že na našem sadu byl majitel a ještě jeden týpek, co jezdili na traktorech. Majitel nebyl debil, ale měl toho hodně na práci, ovšem druhý řidič byl naprostý kokot. To neříkám jenom já, ale to říkali i Kiwáci. Tímto krokem se pojistíš, abys neztratil ráno 30 minut, což je třetina binu minimálně. Tyhle biny ti posouvají již zmínění traktoristi. Když máš dobrého traktoristu, co je schopen si to dobře nalajnovat, nemá problém obsloužit všechny (tzn. posouvat bin, abys nemusel chodit kilometry, a dávat ti nové). Opět se vracíme k našemu kokotovi, jelikož on primárně posouval biny. Nezvládal to, těžce to nezvládal. Příklad: na lajně jsem měl tři biny a když jsem se dostal k třetímu, první byl plný. Takže mi druhý a třetí bin jen překážely a ani kvůli nim mi ten první nemohl posunout. Nebojte se na traktoristu křičet a ukazovat mu, kam má bin dát, i když by to měl vědět sám, ale ty to budeš vědět většinou líp.
Neber poloviční lajny. Vezmi si, že je nějaký obdélník, ve kterém jsou vysázené jabloně do řad. Obě krajní řady jsou na hovno, jsou jen poloviční. Daleko víc se nachodíš. Jednou jsem si na to stěžoval a trhal jsem celý týden jenom tyto lajny. Tohle už záleží na supervisorovi, když to není čůrák, snaží se to rozdělit spravedlivě.
Na
škole nás učili, že slohovka by měla mít i nějaký závěr...
Nový Zéland není o práci...