Noční auditor

Autor: Ondřej Merta

Před příletem na Zéland jsem si myslel, že po 10tileté praxi v hotelnictví nebude problém si práci zajistit relativně rychle a snadno. Nakonec to zas tak lehké nebylo a nastálo jsem se usadil až po více než měsíci hledání. Nejprve jsem plánoval, že se uchytím v pozicích jako event manager, sales executive a nebo reservations agent - tedy pozice se kterými jsem měl zkušenost z ČR, mám dobré reference a troufnu si říct, že mi to celkem jde. V záloze jsem pak měl pozici na recepci či jako portýr.

Brzy jsem pochopil následující:

• Pracovních pozic v eventech, obchodním oddělení či rezervacích je na Zélandu relativně málo a fluktuace zaměstnanců je minimální. Na rozdíl od ČR si zde sales executive vydělá relativně pěkné peníze, takže nikdo nemá potřebu svoji pozici po pár letech opouštět 9 a popravdě mi ani nepřijde, že by se kiwáci hnali za kariérním postupem).

• Kiwáky nezajímají zkušenosti z ČR. Požadují místní praxi, bez které se těžko dostanete na zajímavější pozice.

• Roční Working holiday visa je vystraší natolik, že v 90% případů ani neopovědí. Asi soudí podle sebe a nevěří, že by se člověk dokázal v práci zaučit za 1-2 měsíce a pak už byl pro firmu jenom přínosem.

• Doporučuji předělat si strukturu životopisu - celkem se liší od našeho standardu. Uvádějte méně pracovních pozic, zaměřte se na ty důležité pro konkrétního zaměstnavatele a uvádějte příklady z praxe. Nestačí uvézt, že umíte řešit krizové problémy, ale doplňte, že jste zachraňovali opilou turistku ze střechy hotelu.

• CVčka nemá absolutně smysl zasílat už z ČR - 99% emailů ignorovali. Na Linked-in zapomeňte - většinou ho nepoužívají. Pojem pohovor přes Skype ani nepochopili.

• Resume: "pokud nemáte neuvěřitelné štěstí, tak "lepší pozici" na Working Holiday Visa v hotelnictví neseženete. Pokud chcete zůstat déle a podaří se vám udělat důležitý první krok (např. uchytit se na rok na recepci) tak by další postup neměl být problém.

Zaměřil jsem se tedy na pozici recepčního a v žádostech jsem doplňoval, že můžu pracovat i jako portýr nebo v rámci úklidu. Zkušenosti od kamarádů z jiných oborů zněly jasně: obcházej zaměstnavatele osobně. Problém v hotelnictví je ale v tom, že se dál než k recepčnímu nikde nedostanete. Váš potencionální šéf vás tedy nemá nejmenší šanci osobně poznat. Na každém hotelu mají 2-4 stránkový formulář žadatele o práci, který musíte pokaždé vyplnit a doufáte, že se Vám někdo někdy ozve.

Zaměřil jsem se na 4 města, kde jsem viděl největší šanci najít práci. Z hlediska přírody byla jasná první volba Queenstown. Problém je, že je to jasná volba pro většinu lidí, takže platy jsou tam na úrovni minimálky a ubytování přijde draho. Člověk si z toho moc nenašetří. Zamířil jsem tedy napřed do Aucklandu, kde se nachází největší počet hotelů. Myslel jsem si, že zde bude největší šance se uchytit. Bohužel jsem nepočítal s tím, že situace na trhu práce bude až tak špatná. Přes návaly levných Indů a Asijců se opravdu těžko prosazuje. Drží si pozice pro sebe navzájem, počet uchazečů drží platy hodně nízko a zaměstnanecké benefity skoro žádné. A na rovinu: přijel jsem na Zéland a ne makat 8 hodin denně s uřvanými Asijci anebo línými Indy.

Druhý pokus byl Wellington. Město moc pěkné, počasí trochu odstrašující. Indů a asiatů pořád hodně, ale už ne tak tragické. Počet velkých hotelů cca poloviční oproti Aucklandu. Po 3 týdnech jsem dostal nabídku na práci jako Noční auditor/recepční/portýr/uklízeč na 4* hotelu. Plat mírně nad minimálkou, benefity žádné. Problém byl s dojížděním do centra. Parkování bývá problém, jezdit každý den busem se prodraží a na kole to vzhledem k terénu a počasí nemá moc smysl.

Den před nástupem do nové práce mi volali ze společnosti, která má síť hotelů po celém Zélandu, a u které jsem nechával CVčko v Aucklandu. Uvolnila se jim pozice noční auditor/recepčního v Christchurch. Plat o $2 lepší než ve Wellingtonu, příplatky za noční, zdarma parkování a 1x jídlo denně. Nebylo co řešit a za týden jsem se stěhoval. Christchurch je město se specifickou atmosférou, kterou jinde nezažijete - někomu sedne a někomu ne. Mně se tady dost líbí. Hotelů je tady po zemětřesení pořád celkem málo, ale během několika let se mají otevírat nové. Najít si zde pozici na hotelu je hodně o štěstí - buď máte smůlu a dlouhou dobu nebude nic volného. Anebo máte štěstí jako já (a dobrou angličtinu a praxi) a vezmou vás hned.

Samotná práce: jídlo zdarma je bonus první 2 měsíce, pak se vám přejí. Parkování zdarma je celkem na nic vzhledem k tomu, že všude jezdím na kole a parkovat se dá na ulici. Klientela je z větší části skvěla (NZ, Austrálie, USA, západní Evropa) ale pak přijede rodina z Číny a pokaždé se budou divit, je jim po 20ti minutách sprchování dojde teplá voda (vysprchoval se jeden člen rodiny a další tři stále čekají). Nebo nejlépe přijede pár z Indie ve středním věku, každý bude mít 3 kufry a 2 tašky, zahltí vás sérií dotazů, a musíte jim organizovat prakticky celou dovolenou, protože oni přece nebudou používat google nebo telefon. Samozřejmě bez dýžka.

Kolegové v práci z větší části skvělí - mix z celého světa a pár kiwáků. Příšerná ředitelka z Mexika naštěstí po pár měsících skončila, takže je teď v práci klid. Noční směny na pohodu - dopoledne spím, odpoledne se toho dá venku stihnout dost, večer před prací se v klidu stíhá rugby kino nebo divadlo. Výhoda je, že si můžu domluvit vstup na většinu místních atrakcí a zážitkových okruh po okolí zdarma, protože je prodáváme na recepci.

Běžný den: Vstávám okolo druhé-třetí odpoledne, abych přes zimu chytil alespoň 2 hodiny světla. (na jaře už je to mnohem lepší). Snídaně a zabavit se, než přijdou spolubydlící z práce. Večeře (můj oběd), pokecat s kamarády, občas nějaké to pivko nebo film a do práce (někdy ještě hoďka spánku). Převzít směnu od kolegy, uzamknout na noc hotel (security check), počkat na příjezd posledních hostů a jde se na reporty. Zkontrolovat, zda sedí veškeré tržby, jestli jsou v systému správně nahozené údaje hostů, připravit vše pro zítřejší příjezdy a odjezdy. Vygenerovat ze systému reporty pro management a rozeslat faktury. Nahodit do systému rezervace, které přijdou přes noc, vysvětlit Japoncovi, že víc teplé vody neumím vykouzlit, vytřít podlahu na recepci, zaparkovat auta opozdilců. Občas ohřát jídlo pro room service (nechápu, jak si ho někdo může objednávat) a nejhorším případě evakuovat hotel když se rozjede firealarm. Za klidné noci stihnu všechno za cca 5 hodin a 2 hoďky můžu relaxovat u televize nebo compu. Ráno roznést noviny, předat směnu a spát.

V porovnání s jinými pozicemi v Christu bych řekl, že jsem zvolil takovou zlatou střední cestu. Na stavbách si s určitou minimální praxí vyděláte určitě o něco víc, ale zase já jsem měl přes zimu parádní zašívárnu ve vytopené recepci. Na farmách si za 1 týden našetříte klidně 2x tolik co já, ale v zimě je pozic minimálně a úplně není o co stát.