Uklízečka

Autorka: Ludmila Bryndová

Po příjezdu do Christchurch jsem se hlásila na všemožné pozice, zjistila jsem ale, že nejlepší je neposílat maily nebo se registrovat, ale osobně si to oběhat nebo obvolat. Uklízení mne napadlo jen tak, spolubydlící uklízeli a uklízí auta, jenže do té jejich (ani do jiné) půjčovny mne nechtěli vzít. Tak jsem si vypsala adresy uklízecích firem v Chch a vydala se na okružní jízdu s životopisy. Proč jsem si vybrala zrovna tuhle? Byla totiž jediná, kterou jsem našla. Na ostatních šesti adresách žádné firmy nebyly. Tuhle vede celkem sympatická paní, taková ta mamina, co peče sušenky, všem říká drahoušku a děsně řídí. V kanclu se jí rozvalujou dva psi a panuje tam totální chaos, jak taky jinak u uklízecí firmy...

Tak ta se rozhodla, že to se mnou zkusí a pozvala mne na sobotu na zkoušku. Vyzkoušela jsem si vysávání, utírání prachu a jeden přehorlivej Brazilec mne učil mejt koupelnu. V životopise jsem ji ujišťovala, že attention to detail je má nejvžitější vlastnost, tak jsem jí asi přesvědčila. Normálně dávají kontrakt na rok a pokutují ty, kteří odejdou dříve, ale se mnou uzavřeli smlouvu jen na 5 měsíců. Nechtělo se jim, ale přesvědčila jsem je.

Takže o co vlastně jde? O uklízení, většinou domů, občas nějaká stavba nebo kancl. Jakožto začátečníkovi mi zatím nebylo svěřeno nic důležitějšího než koupelny, nicméně došla jsem za tu dlouhou dobu čtyř týdnů k názoru, že podle koupelny poznáš člověka. Zkrátka chudí lidé musejí být čistotní, jen boháči si můžou dovolit nechat vanu s masážníma tryskama totálně zplesnivět, protože ví, že ji za ně někdo vyčistí.

Taky postupně zjišťuju, jak MOJE koupelna rozhodně nikdy vypadat nebude. Takový ty pitomý skleněný dveře do sprchy možná vypadaj luxusně, ale mejou se fakt blbě. Dřevěný obložení zdí taky vypadá super, ale jen do chvíle, než si všimnete tý plísně na něm. A ty retro kohoutky ani náhodou. Měď má sice úžasnej punc starožitnosti, ale taky zeleně rezne a to prostě nechceš. Stejně jako vanu na nožičkách, pod kterejma když chceš vytřít, tak to abys za sebou měl tak 3 roky závodní gymnastiky.

Na jednu stranu mne to naučilo vážit si maličkostí, jako třeba koupelen, kde se používá na sklo ocet, takže to sklo nemusim leštit. Na druhou stranu (a možná taky proto, že moje spolupracovnice umí tak 20 slov anglicky obě dohromady) se občas přistihnu, jak si povídám s nábytkem. "Tak díky, ty snaživko" polohlasně nadávám na kohoutek, který spustí zrovna v okamžiku, kdy leštím jeho poslední čtvereční milimetr. "Zrádče!" okřiknu v duchu sprchu, která se rozhodne vyhodit posledních pár kapek zrovna v okamžiku, kdy jsem ji velice pečlivě vysušila. A o nejrůznějších skříňkách, které mají ostré rohy přesně v místech, kde zvedam hlavu ani nemluvím. Takový nadávky jsou nepublikovatelný. Zájemci připravte se na mytí ne vždy čistých toalet (ale nic, co by se nedalo zvládnout), drhnutí plesnivých odtoků sprch, miliony vlasů a kartáčky na kterejch je víc pasty než v tubě.

Firma je to pohodová, majitelka si nesmírně zakládá na reputaci, takže dům se musí blejskat čistotou. Každý tým má vybavenou tašku s muffinama, čajema, kafem a pod., v kanclu jsou pořád čerstvý banány. Spolupracovnice jsou fajn, asi z 90 % Brazilky, většina umí anglicky prd. U uklízení ale většinou stačí jen ukázat, takže netřeba se bát komunikace. Domluvit se taky dá na všem možnym, pracuje se ve všední dny, soboty jsou kratší a jen někdy a neděle volný. Občas je taky "noční". Proč ty uvozovky? Od pěti odpoledne max do devíti, uznejte, že tady jsou uvozovky fakt na místě.

Co mi ale vadilo a proč jsem odešla, byla krátká pracovní doba. Záleží na tom, jak jsou zakázky a kolik času je na ně vyměřeno. Ten vyměřený čas se totiž nesmí přesáhnout, jinak to nezaplatí (jen v opravdu výjimečných případech). Taky se mi stalo, že z reálných 10 hodin v práci bylo placeno 7,5. Jinak jsem pracovala zhruba 6 hodin denně a ke konci jen 4 dny v týdnu. Záleží to na tom, jak jsou zakázky, takže je možný, že za měsíc už budou totálně busy. Jenže na to já čekat nemůžu, že?

Napsala jsem rezignační dopis, poděkovala za příležitost (vrátila vypraný oblečení) a rozloučila se s nima. Bez problému a s objetím nakonec.

Tohle je zkušenost s jednou firmou, možná to jinde funguje úplně jinak. Tak pokud ty jiný firmy najdete, třeba tohle přepíšete.